Kdysi jsme byli malými dětmi a svět byl přímočaře jednoduchý.

Tady jsem byl já, tady byli rodiče a bezpečí. To bylo vše, co nám k životu stačilo.

Postupem času jsme se začali učit a nabírat zkušenosti. Číst, psát, počítat a spoustu dalších vědomostí. A svět už přestal být přímočaře jednoduchý.

Bezpečí rodiny přestávalo být „bezpečné“, protože někdo po nás něco chtěl, většinou to bylo něco, co jsme dělat nechtěli. Ve škole jsme se učili věci, o kterých jsme „tak nějak“ věděli, že je vlastně ani potřebovat nebudeme.

A tak jsme se snažili proplouvat všedním životem tak, aby nás to co nejméně bolelo, abychom nezklamali svoje nejbližší.

Ale nějak jsme si přestali uvědomovat, že tím vlastně ztrácíme sami sebe.

V našem mužském kruhu se snažíme vrátit životu jeho jednoduchost.

Tady jsem já, tady je bezpečný kruh, ve kterém se můžeme bez odsuzování bavit o všem, co nás trápí. 

Společným bubnováním se dostaneme do stavu „bez myšlenek“, kdy nám může přijít řešení konkrétní situace tak, jak bychom to nečekali.

Protože nejsme členy žádného „systému“, můžeme dělat téměř cokoliv.

Společné akce, jako je indiánská potní chýše, přechod přes žhavé uhlí a další, nás nejenom vrátí k sobě samému, ale jako bonus je parta stejně naladěných mužů.

Scházíme se 1x měsíčně (případně častěji, když je zájem a potřeba) a průvodcem a moderátorem večera je Ing. Karel Fuller