Tato krajina je velmi malebná, ale uvnitř sebe skrývá divokost, nespoutanost a sílu, kterou nelze ničím zajmout. Svou originalitu se ponechává již po staletí a tím na nás působí velmi magicky. Není tedy divu, že pobyt v takovéto opravdové krajině na nás zapůsobí svým nezaměnitelným kouzlem.

Těžké podmínky k přežití ještě v minulém století zachovaly ráz této krajiny nepoškozen a v plné síle, kterou spolu zacítíme.

A pokud nám bude dáno, tak i načerpáme moudrost, která je ukrytá pod povrchem.

Na co se můžete těšit:

• navštívíme posvátnou krajinu Žítkovských Bohyní
• okusíme magii tohoto místa pomocí rituálů
• rozproudíme svůj vnitřní OHEŇ - divokost a odvahu DÍVKY v sobě
• zažijeme meditaci v domě Irmy Kabrhelové
• posvátné tance, zpěvy
• muzikoterapie
• a mnohem víc...

Žítkovou Vás provedou

Jitka Vénera Mikulášková, Lucie Čapková

a jako speciální host  Andrea Sobotová.

Cena:   zahrnuje naši průvodcovskou, lektorskou a organizační činnost. Po přihlášení obdržíte fakturu s platebními údaji.

Cena nezahrnuje stravu ani ubytování - to se platí na místě - viz níže.

Odstupňované dle datumu splatnosti:

2200 Kč (splatná do 31.1. 2019)

2400 Kč (splatná do 28.2. 2019)

2600 Kč (splatná do 31.3. 2019)

Ubytování s polopenzí :  Penzion Žítková - dle platného ceníku  ( cca 1710 Kč celkem ubytování + polopenze - 2x snídaně a 2x večeře) - platí se na místě.

Kapacita míst je omezená, proto neváhejte a přihlašte se formulářem níže :-).

A pokud jste ještě neslyšeli či nečetli o Žítkové a Žítkovských Bohyních - níže pár odkazů.

• ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ

  
  Na moravských Kopanicích, v kraji bělokarpatských lesů a horských planin nalezneme také velmi silnou tradici lidové magie. Zejména osada, dnes samostatná obec Žítková je odedávna prosnulá místními ženami. Říkalo se jim bohyně.

  Navštívíme a prohlédneme si dům, v němž svůj život prožila poslední žítkovská bohyně Irma Gabrhelová (1905 – 2001). Byla proslulá svým léčitelským a věšteckým uměním, moudrostí a schopností pomoci lidem v nouzi, o čemž svědčí vzpomínky mnohých vděčných návštěvníků.

  Její domek je dnes v majetku rodiny Mizerových, která jej nechala s úctou k této význačné ženě zrekonstruovat do podoby, v jaké v něm po celý svůj skromný život žila.

  ŽÍTKOVÁ

  Na moravských Kopanicích, v kraji bělokarpatských lesů a horských planin nalezneme také velmi silnou tradici lidové magie. Zejména osada, dnes samostatná obec Žítková a obzvláště pak její část Černé (\"Čjerné\") je odedávna prosnulá místními ženami. Říkalo se jim bohyně a jejich umění nazývali lidé bohyňováním (naše \"kopaničárské\" nářečí zná také výraz bohovac a v určitých souvislostech se používá výrazů \"čítac\", \"robic\"). Osobně se domnívám že by se tyto ženy měly nazývat spíše vědmy, nikoliv bohyně. Vycházím z názoru, že jejich umění se zakládá na hlubokém křesťanském přesvědčení a za \"božstvo\" se samy rozhodně nepovažovaly a nepovažují. Označení bohyně berou jako hanlivé. Traduje se o nich, že dokáží nejen léčit pomocí léčivých bylin, ale také najít ztracené či ukradené věci nebo dobře poradit v partnerských problémech. Vyhledávány byly rovněž pro ochranu před uřknutím, na což se v minulých dobách hojně věřilo. Díky svým schopnostem byly v minulosti velmi často pronásledovány a pranýřovány nejen církevními hodnostáři, ale také vzdělanci a lékaři. Dokonce jsou známy i případy, kdy se vlastní děti zřekly matky – vědmy (bohyně), aby neohrozily svoji profesní kariéru. Na druhou stranu díky snaze vymítit tyto praktiky je v různých spisech zachováno mnoho informací o této činnosti.

  Kněz Josef Hofer, který působil ve Starém Hrozenkově, ve svém spise z roku 1913 BOHYNĚ NA ŽÍTKOVÉ praví: \" Je to malé hnízdečko ta Žítková, vlastně jsou to jen Kopanice, ale široko daleko známé. Vždyť zde bydlejí \"bohyně\", jež nejen umějí \"léčit\", nýbrž i vynajíti ukradené, začarované a nevyzpytatelné věci. Dovedou vyrovnávati spory a sváry, po případě je ale též dovedou způsobiti a rozdmýchati, dovedou vypomáhat milencům neb zamilovaným ve všech jejich tužbách, ale dovedou je též i rozlučovat. Žitkovou zná nejen prostý lid, nýbrž i inteligence. Zná ji celá Morava, Uhry, ba i Vídeň, Praha i Varšava. Denně, prosím, denně se u bohyň vystřídá i padesát osob, hledajících pomoc v různých záležitostech. K nim se utíkají bídáci v halenách, páni se zlatými řetězy, dámy v hedvábí, se závoji na tváři. K nim putují lidé zdaleka pěšky, k nim jedou páni a dámy v kočárech… .Od Prešpurka až po Budapešť, od Dunaje až k Tatrám, od Bojkovic až k Praze, od Hané až po Košice, od Varšavy až po Vídeň chodí sem lidé. Sedláci, řemeslníci, obchodníci, ba i židé sem chodí, aby si dali bohyňovat.\"

  Zdroj: http://www.gajdosi.eu/moravske-kopanice/

  JIŘÍ JILÍK: ŽÍTKOVSKÉ ČAROVÁNÍ

  Ko konci roku 2013 vyšla kniha Žítkovské čarování, která vznikla spojením dvou dříve vydaných knih – Žítkovské bohyně (2005) a Žítkovské čarování (2006). Autor Jiří Jilík, fascinován moravskými Kopanicemi a setkáním s žítkovskou bohyní Irmou Gabrhelovou, nabízí čtenáři reálný obraz skutečného života bohyň z osady Žítková. Žítkovské čarování okouzlí čtenáře množstvím dobových fotografií zachycujících samotné bohyně a oblast Žítkové.

  Jiří Jilík provází čtenáře po stopách lidové magie v Bílých Karpatech. Dává nahlédnout do života žítkovských bohyní a do dnes již zaniklého fenoménu, jehož kořeny sahají do pradávné minulosti. První část Žítkovského čarování pojednává o fenoménu žítkovských bohyní a jeho historii, představuje oblast Žítkové a objasňuje čtenářům, kdo byly bohyně a čím se zabývaly. Druhá část knihy je výběrem z tvorby autorů, kteří o bohyních psali dříve. Kromě vypravování o dobrých vědmách zde čtenář najde i zajímavé poznatky o již zaniklém světě moravských Kopanic.

  Zdroj:http://svetyliteratury.cz/?p=1831

  KATEŘINA TUČKOVÁ: ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ

  Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele – její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…

  Zdroj: http://www.katerina-tuckova.cz/Zitkovske-bohyne.html